Existuje pokoj, který nelze koupit za peníze, který si rozum nedokáže obstarat, moudrost ho nedokáže nabýt; který si nikdo nemůže zajistit vlastními snahami. Je darem, který dává Bůh, a je neporovnatelný s tím, co nabízí tento svět. Ježíš o něm řekl: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám. Nedávám vám takový, jako dává svět. Ať se vaše srdce nechvěje a nebojí“ (Jan 14,27).

Pokud hledáš pro svoji mysl pokoj, prvním krokem, který musíš udělat, je vyznat své hříchy. Poté, co vyznáš své hříchy a odložíš je – a odevzdáš se tak Bohu – požádej ho na modlitbě, aby tvé hříchy smyl a dal ti nové srdce. Pak stačí jen uvěřit tomu, že tě vyslyšel, protože to slíbil. Tím, že cele spoléháme na jeho zaslíbení, stanou se tato zaslíbení v našich životech skutečností.

Ježíš uzdravoval ty, kteří uvěřili v jeho moc. Pomáhal jim ve viditelných problémech a bolestech a tím je učil, aby mu důvěřovali i ve věcech, které vidět nemohou, jako je jeho moc odpouštět hříchy. Tento princip objasnil při uzdravení ochrnutého člověka: „Abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy … Vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů“ (Matouš 9,6). Podle apoštola Jana byly Kristovy zázraky zaznamenány proto, abychom mohli uvěřit, že Ježíš byl zaslíbeným Spasitelem (Jan 20,31).

 

Spolehnout se na jeho zaslíbení

Svou důvěru v Ježíšovu moc a autoritu odpustit nám naše hříchy stavíme na biblickém záznamu o tom, jak Ježíš uzdravoval nemocné.

V příběhu o ochrnutém u Bethesdy byl nemocný člověk v bezmocném stavu; jeho končetiny byly bezvládné již více než 38 let. A přesto mu Ježíš přikázal: „Vstaň, vezmi své lůžko a choď.“ Tento nemocný člověk mohl namítnout: „Pane, když mne uzdravíš, tak Tě poslechnu.“ On se však plně spolehl na Krista: uvěřil, že je uzdraven, a okamžitě podle toho jednal. Zvedl se ze země a chodil! Bůh mu dal moc vykonat jeho příkaz. Byl uzdraven.

I my jsme bezmocnými hříšníky. Se svými hříchy z minulosti nic nezmůžeme. Nejsme ani schopni změnit svá srdce a nějak se vlastními silami stát svatými. Ale Bůh slibuje, že to pro nás udělá. Nestane se to však bez naší víry v daná zaslíbení a bez vyznání hříchů. A až se odevzdáme Bohu a rozhodneme se žít pro něj, Bůh dodrží své slovo. Budeme uzdraveni stejně jako chromý muž, kterému Kristus dal sílu k chůzi. Bůh chce pro každého z nás vykonat velké věci. K jeho působení v tvém životě je však jednoho zapotřebí – že mu uvěříš.

Nečekej, až pocítíš, že jsi uzdraven, ale hned vyznej: „Věřím, že je tomu tak, ne proto, že to cítím, nýbrž protože to zaslíbil Bůh.“ Ježíš řekl: „Všechno, zač se modlíte a prosíte, věřte, že jste to již dostali, a stane se vám to“ (Marek 11,24).

Toto zaslíbení má jednu podmínku: musíme se modlit o to, aby se děla Boží vůle. Bůh touží očistit nás od hříchu, učinit nás dětmi Božími a chce nám umožnit žít svatým životem. Proto smíme prosit o tato požehnání, věřit, že je dostaneme, a děkovat Bohu za jejich přijetí. Máme úžasnou, ničím nezaslouženou přednost: smíme přijít k Ježíši, nechat se očistit od všeho zlého a takto stát před zákonem bez hanby a výčitek.

„Proto tedy nyní není odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši“ (Římanům 8,1), pro ty, kdo se dají vést Duchem – a „dát se vést Duchem je život a pokoj“ (Římanům 8,6).

V Božích očích máme velikou hodnotu; vždyť jsme byli draze vykoupeni z moci hříchu. „Byli jste vykoupeni … ne pomíjejícími věcmi, stříbrem nebo zlatem, ale vzácnou krví Krista jako čistého a neposkvrněného beránka“ (1. list Petrův 1,18.19).

Skrze tento jednoduchý fakt důvěry Bohu začal v našem srdci Duch svatý nový život. Jsme jako děti nově narozené v Boží rodině a Bůh nás miluje tak, jak miluje svého Syna.

 

Přijď takový, jaký jsi

Teď, když ses odevzdal Ježíši, neodděluj se od něho. Každý den si připomínej: „Jsem Kristův, jemu jsem se zasvětil.“ A pros ho, aby ti dal svého Ducha a uchoval tě svou milostí. Protože ses odevzdal Bohu a uvěřil jsi, že ses stal Božím dítětem, smíš žít v jeho trvalé přítomnosti. Apoštol Pavel nás vybízí: „Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána“ (Koloským 2,6).

Mají pocit, že se musí nejprve prokázat v nějaké zkušební lhůtě. Ježíš však chce, abychom k němu přišli takoví, jací jsme: hříšní, bezmocní, závislí. Smíme k němu přijít se všemi svými slabostmi, se svými bláhovostmi, se svou hříšností a sklonit se v lítosti před jeho tváří. Dá nám prožít záblesk své slávy, s láskou nám ováže naše rány a zbaví nás každé nečistoty a přirozené touhy po hříchu. Tisíce lidí odmítají uvěřit tomu, že by jim Ježíš mohl odpustit jejich viny. Neberou Boha za slovo.

Tíží je výčitky. Strach jim zabraňuje odevzdat se láskyplnému Bohu a jeho vedení. Avšak ti, kteří přijali Boží podmínky, mohou vyznat každý hřích a s důvěrou spoléhat na to, že jim Bůh odpustí.

A tak odlož všechny obavy z toho, že Boží zaslíbení nejsou určena pro tebe. Nikdo není tak hříšný, aby nemohl najít sílu, čistotu a spravedlnost v Ježíši, který za něho zemřel. Bůh si přeje, abychom žili, ne zemřeli.

Pokud stále ještě máš v sobě nějakou pochybnost, zaměř svůj pohled na Ježíše, který se u Otce přimlouvá za hříšné lidstvo. Děkuj Bohu za to, že dal svého drahého Syna, a pros ho, aby jeho oběť za tebe nebyla marná. Otevři před ním celé své srdce a požádej ho o požehnání. A udělej to dnes.

Při četbě Božích zaslíbení si připomínej, že jsou vyjádřením Boží lásky a milosrdenství. Jeho srdce plné nekonečné lásky s tebou soucítí. Spolehni se na to, že v Kristu „máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění svých poklesků“ (Efezským 1,7).

Přistup tedy k němu s pokorným, kajícím se srdcem a On na tvou modlitbu odpoví. Zahrne tě milosrdenstvím a dá ti prožít odpuštění. Pak pocítíš pokoj, který přesahuje tento svět a dotýká se nebes.

The Promise of Peace_Czech