Pro většinu lidí je peklo prostě jen slovem o pěti písmenech, které mu připomíná protivné troubení aut v dopravní zácpě. Jiní si pod slovem peklo vybaví obrázek nekonečného ohně v podsvětí připraveného pro hříšníky, jak jim to bylo kdysi řečeno na hodině náboženství. Jak strašně byl pokřiven obraz Božího charakteru! Mnoho lidí se nemůže vyrovnat s tím, že by milující Bůh byl schopen trestat lidi po celou věčnost.

Jak naložíme s touto děsivou představou pekla? Vytěsníme ji, stejně jako Pána Boha, abychom měli klid? Nebo se budeme utvrzovat v přesvědčení, jak je Bůh mstivý a nemilosrdný? A co když se všechny ty povídačky o pekle mýlí…

 

Obraz pekla v Bibli

Je zajímavé, že Bible se o „peklu“ moc nezmiňuje. Dává pouze informaci o jeho původu a umístění a naznačuje, jak bychom o pekle měli uvažovat. V Matouši 13,49.50 jsou zapsána Ježíšova slova: „Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“ Podle tohoto biblického verše (a mnoha dalších, viz např. Matouš 25,31–41 nebo 2. list Petrův 3,3–7) se plameny pekla objeví až v souvislosti s událostmi konce světa. Nikdo nehoří v pekle právě teď.

Apoštol Petr podává zprávu o tom, kde bude peklo umístěno. Když mluví o konci světa, říká: „Den Páně přijde, jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud“ (2. list Petrův 3,10). Prorok Sofonjáš předpovídá: „…ohněm jeho rozhorlení bude pozřena celá země. Ano, učiní náhlý konec všem obyvatelům země“ (Sofonjáš 1,18). Z těchto veršů je patrné, že peklo není nějaký obrovský oheň vyplňující průrvu ve středu země; spíše je zde vykreslen obraz ohně hořícího na povrchu země, jehož plameny pozřou celou zemi.

Nejdůležitější poznatek, který nám pomůže pochopit myšlenku pekla, nacházíme ve známém textu Jan 3,16: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Ježíš zde uvádí, že jeho následovníci budou žít věčně. Ti, kteří odmítli Boha, život ztratí. Bez věčného života se však nemohou navždy zmítat v plamenech.

Budou hořet pouze do té doby, než všechno definitivně shoří. Malachiáš k tomu uvádí: „Hle, přichází ten den hořící jako pec; a všichni opovážlivci i všichni, kdo páchají svévolnosti, se stanou strništěm. A ten přicházející den je sežehne, praví Hospodin zástupů.“ Prorok zde doslovně popisuje naprostou destrukci zlých lidí. A pokračuje: „Rozšlapete svévolníky, že budou jako popel pod chodidly vašich nohou v ten den, který připravuji, praví Hospodin zástupů“ (Malachiáš 3,19.21). V plamenech pekla nebudou zničeni pouze ti, kdo odmítli Boží lásku a milost, ale také satan a jeho zlí andělé (viz Matouš 25,41 a Zjevení 20,10). Bůh se rozhodl všechny síly temnoty zničit, nejenom je potrestat vhozením do věčně hořící jámy ve středu země!

A co texty v knize Zjevení 14,11 a 20,10, ve kterých se uvádí, že zlí lidé budou hořet věčně? Všimněte si, že podle Bible zůstal prorok Samuel ve svatyni před Hospodinem navždy (1. Samuelova 1,22) a nad Jonášem se zavřelo moře na věčnost (Jonáš 2,6.7). Z Písma je však zřejmé, že žádná z těchto událostí netrvala věčně. V Bibli máme příklady různého použití slova „navždy“. Tento výraz znamená jednoduše „dobu, po kterou budeme žít“. Jak tedy můžeme vědět, na jak dlouho znamená „navždy“ pro ty, kdo budou uvrženi do ohnivého jezera? Z kontextu vyplývá, že „navždy“ znamená do té doby, než tyto lidi plameny zcela stráví.

 

Mýtus o pekle přemáhá láska

Pod dojmem tohoto jednoduchého biblického výkladu se někdo může zeptat: „Jak e potom možné, že tyto mýty o peklu vůbec kdy vznikly?“

Jako mnoho jiných falešných učení zavlečených do křesťanských církví, i toto učení bylo převzato během období kompromisů v církvi v „době temna“. V knize Zjevení 12,9 je satan popsán jako ten, kdo „sváděl celý svět“. Toto učení svedlo mnoho lidí a odvrátilo je od Boha. Nebezpečí této lži tkví v tom, že upevňuje satanovo špatné pochopení Božího charakteru.

Je pravda, že „náš Bůh je oheň stravující“ (Židům 12,29). Ale Bible učí, že ti, kteří žijí spravedlivě a podle poznané pravdy, přežijí „sžírající oheň“ i „věčný žár“ (Izajáš 33,14.15 a 15,9).

Podle Matouše 25,31–46 se lidstvo jednoho dne setká s Bohem tváří v tvář. V jeho přítomnosti „pahorky se zmítají, země před jeho tváří se vzdouvá … budou zcela pozřeni ohněm“ (Nahum 1,5.10). Avšak ti, kteří litovali svých hříchů a hledali Boha, budou chráněni před jeho spalující přítomností, v jeho žáru budou přebývat po celou věčnost. Všichni, kdo odmítli Boha a jeho záchranu, přestanou existovat. Budou, „jako by nikdy nebývali“ (Abdiáš 1,16), jejich trestem „bude věčná záhuba daleko od Pána a slávy jeho moci“ (2. Tesalonickým 1,9).

„Bůh je láska“ (1. list Janův 4,8) – láska symbolizovaná ohněm. Šalomoun vyjádřil, že Boží láska je „žár ohně, plamen Hospodinův“ (Píseň písní 8,6). Stejně jako oheň vypaluje hlínu, ale rozpouští led, tak jeho spalující láska bude útěchou pro svaté, ale hříšníky stráví. Již dnes si můžeš vybrat, zda zatvrdíš své srdce před Bohem, nebo necháš plameny jeho lásky, aby jej oživily. Tvůj výběr rozhodne o tvém věčném osudu. Hledej ho již dnes – a jeho láska rozehřeje tvoje srdce na celou věčnost!

Myths about hell_Czech