Většina zranění a bolestí, které v životě zakoušíme, je výsledkem rozhodnutí a činů – ať už našich vlastních, nebo někoho jiného.

Rodina sedá do auta a vyjíždí na cestu přes město. Srážka je náhlá. Všude na zemi se válejí rozbité plasty a zmačkané kusy karoserie. Nehoda má smutnou bilanci – dva mrtvé a dva vážně zraněné. Opilý řidič, který nehodu způsobil nepřiměřenou rychlostí a nedáním přednosti v jízdě, to odnesl jen několika škrábanci. Kde je nějaká spravedlnost? Hrozný diktátor ďábel přebírá kontrolu nad veškerými národy a miliony lidí trpí jeho zneužíváním. Proč?

Policie rodičům sdělila, že jejich dospívající dcera zemřela na předávkování drogou během narozeninových oslav své kamarádky. Proč?

Den co den slyšíme ve večerních zprávách o krutostech a bezpráví. Někdy se tyto zprávy týkají nás samých nebo našich blízkých. Jakmile se vzpamatujeme z podobných šokujících zjištění, pochopitelně si klademe nejčastější otázku na světě:

Pokud je Bůh všemocný a nanejvýš dobrý, proč vůbec trpíme? Faktem je, že si tuto otázku pokládáme všichni – ať dříve, či později. A je těžké najít na ni platnou odpověď. Pokud je Bůh schopen předcházet špatným věcem, které se dějí, a přesto mnohdy nezasáhne, je vůbec všemocný? Anebo snad máme pochybovat o tom, že je dobrý? Je mu jedno, co prožíváme? Proč tyto hrůzy potom dopouští? Pravda je taková, že Bůh je jak všemocný, tak ochotný. Jeho bytostnou podstatou je dobro a láska. Plně však respektuje hranici, kterou nikdy nepřekročí, a tou je naše svobodná vůle – naše svoboda volby.

Více se o tom dovídáme v Bibli. Některá skrytá tajemství o projevech zla v životě člověka odhaluje kniha Jób. V celé Bibli pak nacházíme tato základní východiska:

  1. „Bůh je láska“ (1. list Janův 4,16). To je základní a zásadní pravda o tom, jaký Bůh je.
  2. Proto „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem“ (Genesis 1,27). To znamená, že vytvořil člověka se schopností milovat tak, jak miluje On sám – se schopností používat svoji svobodnou vůli.
  3. Přestože byl člověk vytvořen se svobodnou vůlí, a tudíž se schopností milovat, zhřešil a vzdálil se od vysokého morálního standardu, který přirozeně projevoval jako odpověď na lásku svého Stvořitele (Římanům 3,23).
  4. Bůh však stále touží lidstvo zachránit a opět vše vrátit do původního stavu. Hřích způsobil lidskou zvrácenost a zakódoval do člověka sklon ke zlému. Díky jeho plánu záchrany však budou spaseni všichni lidé, kteří touží být „zachráněni z milosti … skrze víru“ (Efezským 2,8). Láska je jedinou cestou, kterou může Bůh zničit zlo a utrpení a zároveň uchránit naši svobodnou vůli i s tím spojenou schopnost milovat.

 

Je to fér?

Stručnou odpovědí na otázku, proč trpíme, je to, že žijeme ve světě nakaženém hříchem. Hřích je neférový, nespravedlivý, bolestný a škodlivý. Jeho podstatou je násilí. Nic z toho však Boha neopravňuje k tomu, aby vzal lidem to nejcennější – svobodnou vůli. Bůh nechce, abychom trpěli. Ale nepřeje si ani udělat z nás otroky nebo roboty. Být člověkem znamená být svobodný – mít možnost rozhodnout se buď pro dobro, nebo pro zlo.

Z toho vyplývá, že láska nemůže existovat bez svobody rozhodnutí. Svobodná vůle ve své přirozenosti má sklon dělat špatná rozhodnutí. Nemůžeme tedy argumentovat tím, že kdyby byl Bůh dobrý, nemohl by nikomu dovolit dělat nic, co by komukoli způsobovalo bolest.

Protože nás Bůh miluje, nemůže zůstat nezúčastněný. Ale nemůže nás ani zbavit důsledků plynoucích z lidských rozhodnutí. Bible podává zprávu o utrpení, jímž Bůh zcela nezaslouženě prošel zde na zemi a nad nímž i vesmír ztichl hrůzou a údivem. On, Vládce vesmíru, byl pokořen a týrán až k smrti na kříži. „Zakusil na sobě všechna pokušení jako my“ (Židům 4,15). „Každým jejich soužením byl sužován…“ (Izajáš 63,9). Tak hluboce milován Bohem je každý člen lidské rasy. Proto mohl Ježíš říct, že cokoli děláme druhému, pocítí ve stejné míře i On sám (Matouš 25,41–45). Všechno utrpení se Boha dotýká. Ví o všech slzách, které vypláčeme, zná smutek, bol a trápení skrývající se za nimi. Král David zpívá o Božím hlubokém soucitu: „Mé bloudění máš zapsáno; ulož do měchu mé slzy – což nejsou ve tvých záznamech?“ (Žalm 56,9). Taková je pravá láska. Trpí s trpícími.

 

Bůh prožil naši bolest

Bůh necítí naši bolest pouze z dálky, On se doslova ponořuje do naší bolesti, aby nám ukázal cestu, jak z ní uniknout. Ježíš Kristus „měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky“ (Židům 2,9). „Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal … on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech“ (Izajáš 53,4–6). Největším důkazem Boží lásky je to, že s námi sdílí naši bolest. Nenechává nás trpět samotné. Přišel dokonce na náš svět, kde dobrovolně zakusil naše utrpení.

Ať se na tvé cestě životem přihodí cokoli, můžeš si být jistý dvěma nezměnitelnými pravdami: Bůh tě miluje a v konečném důsledku obrátí všechno zlé v dobré a uzdraví všechny rány, které ti svět způsobil. Svou smrtí na kříži Ježíš dokázal, že Bůh miluje padlé, trpící bytosti více než svůj vlastní život, a potvrdil tak, že všichni, kdo se rozhodnou mu důvěřovat, získají překrásnou budoucnost bez jakéhokoli utrpení.

I pro tebe platí zaslíbení zpečetěné smrtí Krista na kříži: „…a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo“ (Zjevení 21,4).

Where is God_Czech